Cesta do fantazie
Nejdřív děkuji Matějovi, že mi se slovy "Hele anime, ale fakt dobrý!" strčil na jedné akci film do noťasu. Samozřejmě že moje cesta šla nejdříve na čsfd, kde jsem se ujistil, že na tom asi něco bude. Začátek, asi prvních 15 min, kde jdou záběry vlastně ze všedního života, je neuvěřitelně nudný, že jsem to nevydržel a přijal nabídku na jednu Dotu. Chyba lávky.
Chyba lávky, protože asi tak 3 sekundy potom co jsem to vypnul, začala skutečná cesta do fantazie. Ano, film se skutečně drží svého jména (alespoň toho svého českého). Příběh je naprosto jednoduchý, bez zvratů, což mě vlastně nevadilo, protože jsem na druhý pokus vydržel jako přikovaný sedět u noťasu až do konce. Obyčejná holka Chihiro se dostane do kouzelného skanzenu, kde jsou její rodiče proměněny v prasata. Sama je ale zachráněna, dokáže si najít práci v lázních, kam chodí odpočívat bohové z celého světa a následně se snaží zachránit svoje rodiče a s nimi se pak vrátit domů. Jednoduché jako facka.
Nebudete mít čas se divit proč lázním vládne čarodějnice, které přerostla hlava a zaměstnanci se skládají z lidí, žab, žabolidí, sazí a proč hlavní topič má asi 8 končetin. Film má výborné tempo a i když se na chvíli zastavíte a budete se ptát například, proč má čarodějnice 3 skákací hlavy, děj i scéna se hned posunou dál a vy jen budete zírat s otevřenou pusou. Právě ta bohatá škála nápadů a barev, s kterou se vytasili autoři filmu mě u naší západní tvorby chybí. Jasně, že nám Walt Disney a Pixar (není to to samé?) dávkují každý rok plno krásných animáků, ale po shlédnutí mi přišlo, že jim ještě něco do bohatosti Cesty do fantazie schází.
Ačkoli v Cestě do fantazie zakopáváte o wtf na každém kroku, je z filmu cítit, že svět, ve kterém hlavní Chihiro bojuje, má pevně stanovená pravidla a ve filmu se neztrácíte. Moje největší obavy před shlédnutí japonské animované tvorby pocházejí z Narutů a Pokémonů a jim podobným (proti gustu žádný dišputát), kde záběr na hovořící postavu se rovná gifu s třemi snímky či pokud scéna má kupříkladu obsahovat 20 postav, hýbají se jen ty 2 hlavní a pozadí je pro změnu děláno z jpegu. Tohle zvládá Cesta do fantazie na jedničku. Ve filmu se vždy všechno hýbe svět tu doslova žije. Ač jsem si ke konci filmu uvědomil, že se koukám pohádku, tak jsem jen pousmál a fandil jsem dál Chihiro v jejím dobrodružství. Nezbývá než doporučit všemi deseti i těm, jako já, kteří koukají na anime jen svátečně.
Paprika
Po shlédnutí Cesty do fantazie (dále už jen Cesta), jsem si vzpomněl na film Paprika, který jsem viděl asi před 2 roky a zaujal mě podobným stylem jako Cesta. Rozhodl jsem se pro opětovné shlédnutí, tentokrát s anglickým dabingem, kterému se nemusím při filmu smát. Paprika se točí okolo sledování, nahrávání a zasahování do lidských snů (Inception anyone?) a, nečekaně, zařízení které toto umožňuje, se na začátku filmu ztratí a tím samozřejmě nastávají problémy.
Když jsem psal, že Cesta je sice dosti bláznivá, ale má svoje pravidla, tak Paprika, kde polovina filmu se odehrává ve snu (snech), samozřejmě hranice ani pravidla nemá. Nevadí to. Avšak ve chvíli když se realita míchá se světem snů jsem se dosti ztrácel. Inception bylo proti tomu pro mě brnkačka. Paprika zase není rodinná pohádka jako Cesta, takže je nutné film brát jinak. Paprika mě tolik nezaujala ani napodruhé, stále však film považuji za povedený a nadprůměrný. Slíbit vám můžu, že Papriku (dívku) si zamilujete stejně jako já.
Na závěr: při závěrečných titulcích Inception se každý asi na ptal na jednu a tu samou věc, při závěrečných titulcích Papriky, se budete ptát, jak Japonci přišli na takový název :) ...
Žádné komentáře:
Okomentovat